Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

V sobotu jsem se poprvé účastnila velmi známého a oblíbeného pochodu Lanškrounská kopa. Bylo možné si vybrat z tras pěších, cyklistických i běžeckých. Já si vybrala pěší trasu údolím Moravské Sázavy, kolem rozhledny Mariánka a poutního místa Mariánská hora. V ten samý den byly v Lanškrouně pořádány městské slavnosti, a tak na účastníky pochodu kromě diplomu a medaile čekalo množství stánků a především hudební vystoupení na hlavním pódiu. Letošního 50. ročníku se účastnilo rekordních 8 692 lidí.
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 8.9.2018
  • 75 zobrazení
  • 5
  • 55
Rybník Šmatlán v blízkosti obce Chvojenec na Holicku (okr. Pardubice) je domovem více než sta druhů ptáků (včetně zrzohlávky rudozobé a chřástala vodního) a deseti druhů obojživelníků. Rybník je napájen z Drahošského potoka a jeho plocha činí 12 ha. Nachází na úpatí zalesněného vrchu Žernov (277 m n. m.), strukturního hřbetu, který je i přes svou malou výšku a plochost jednou z dominant Holicka. Rybník Šmatlán, lesní komplex Žernov a v lesích Žernova dále ležící rybníky Smilek a Mordýř a na všechny rybníky navazující rákosiny, slatinné a bezkolencové louky jsou součástí PR Žernov, která byla vyhlášena 26. 5. 1995. Posledním majitelem tohoto území před zestátněním byl markrabě Alexandr Pallavicini, který vybudoval např. arboretum a lovecký zámeček v nedalekém Vysokém Chvojně a založil PR Buky u Vysokého Chvojna. Nejstarší dubové porosty Žernova spadají právě do období jeho držby, jsou tak staré až 150 let. Duby doplňují habry, lípy a další druhy. Přírodní rezervace, která je s více jak čtyři sta druhů rostlin a více jak stem druhů ptáků známou botanickou a ornitologickou lokalitou, je součástí evropsky významné lokality NATURA 2000. V lesích Žernova dokonce hnízdí čáp černý. U rybníka Šmatlán vládne hlavně ráno a na jaře neuvěřitelná atmosféra, kterou vytváří kakofonie hlasů vodního ptactva a zároveň poklidná nálada místa. Člověk má pocit, že se vrátil do doby za panství Pernštejnů v letech 1491-1560, kdy Pardubicko, včetně Holicka, bylo s více jak 235 rybníky největší a nejvýznamnější rybníkářskou oblastí naší země.
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 5.9.2018
  • 49 zobrazení
  • 2
  • 55
I když jsem byla v Krušných horách týden, tak na samotné hory jsem měla nakonec jen dny tři. Když jste v nějakém kraji poprvé, tak byste nejraději viděli vše. To ale nejde. Já jsem si přála hlavně načerpat atmosféru těchto hor, zažít jejich krajinu, náladu. To vše si dalo splnit i v bezprostředním okolí Horní Blatné, kde jsem byla ubytovaná. A tak mně vlastně bylo jedno, že toho tolik z Krušných hor neuvidím. Nelze ale navštívit nějaké české pohoří poprvé a nebýt na jeho nejvyšší hoře, a tak jsem vyrazila na Klínovec, i když to asi není nejkrásnější hora těchto hor. Na mě je na jejím vrcholu moc staveb, moc asfaltu ... Proto jsem se tak prošla i Božídarským rašeliništěm a z Klínovce vyrazila do Jáchymova přes Hadí horu, která mi nabídla to, co Klínovec ne - ničím nesvázanou přírodu, klid.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 13.7.2018
  • 36 zobrazení
  • 1
  • 11
Tímto albem se vracím k nádhernému večeru na závěr letošního června, kdy jsem zažila krásný západ slunce na okraji slunečnicového pole pod Kunětickou horou, u obce Kunětice na Pardubicku.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 29.6.2018
  • 33 zobrazení
  • 1
  • 11
Horní Blatná (okr. Karlovy Vary) je městečko v centrální části Krušných hor, v průměrné nadmořské výšce 888 m, nedaleko (asi 5 km) česko-německé státní hranice.

Vznikla jako jako saské horní město v roce 1532 za účelem těžby cínu a později i železné rudy (v r. 1544) ve svém okolí, kdy prvními osadníky byli horníci se Schneebergu. V roce 1547 se stala součástí Čech a o rok později královským horním městem. Počátkem 17. století se v okolí Horní Blatné těžily též kobaltové rudy a stříbro. Na začátku 19. století docházelo k postupnému rušení dolů a v roce 1850 nastal definitivní zánik dolování. V Horní Blatné byla v té době sklárna na výrobu kobaltového skla. Lidé se živili krajkářstvím, výrobou pocínovaných lžic, rukavičkářstvím ad. Na počátku 20. století ve městě fungovala dokonce střední škola paličkování. Začátek 20. století je v Horní Blatné spojen s těžbou rašeliny, rozvojem zimních sportů a turistiky. V roce 1913 byla na Blatenském vrchu postavena rozhledna s turistickou chatou. Na rozvoj turistického ruchu v kraji měla také vliv výstavba železnice, kdy byla dne 28. 11.1898 uvedena do provozu její první etapa z Nejdku do Horní Blatné a hned v následujícím roce do Johanngeorgenstadtu. Do konce 2. světové války žili ve městě převážně Němci, třeba v roce 1930 měla Horní Blatná 2 304 obyvatel a z toho bylo 2 228 Němců. Vše však změnil poválečný odsun. I když ještě v padesátých letech žilo v Blatné víc jak tisíc obyvatel, jejich počet v dalších letech rapidně klesal. K 1. lednu 2018 měla Horní Blatná 420 obyvatel.

Centrum tohoto horského městečka je chráněno jako městská památková rezervace. Ta patří k NEJZACHOVALEJŠÍM RENESANČNÍM CELKŮM v ČR. Několik krásných měšťanských domů (nejstarší z nich s pozdně-gotickým jádrem, převážně však barokní nebo zbarokizované), převážně v přízemí zděných a v patře hrázděných, doplňuje renesanční kostel sv. Vavřince, který byl postaven v letech 1593 až 1594 na čtvercovém náměstí Sv. Vavřince a jehož nynější pozdně barokní podoba pochází z roku 1754. Tomuto kostelu předcházel dřevěný kostel, který se zřítil poddolováním štolou svatého Ducha v roce 1542. K dalším zajímavým památkám města patří pozdně barokní hřbitovní kaple sv. Kříže z 18. století, pozdně barokní kaplička sv. Anny, chátrající evangelický kostel z přelomu 19. a 20. století či sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého na náměstí Sv. Vavřince. V blízkosti sloupu a kostela sv. Vavřince stojí pískovcová kašna a meteorologická skříňka. V krásném památkově chráněném měšťanském domě s hrázděným patrem z poloviny 18. století nedaleko náměstí sídlí muzeum, jehož expozice je zaměřena na historii města, těžbu a zpracování cínu ve městě a okolí.

Zajímavou technickou památkou je 13 km dlouhý BLATENSKÝ PŘÍKOP, který vede okrajem města a napojuje se zde na Blatenský potok. Byl vybudován nákladem blatenských těžebních společností mezi léty 1540 až 1544 stavitelem Štěpánem Lenkem za účelem přívodu dostatku vody do blatenských horních revírů. Blatenský příkop odvádí vodu z rašelinišť a z říčky Černé v blízkosti Božího Daru důmyslným systémem mírného samospádu po vrstevnicích. Podél Blatenského příkopu je z pravé strany vybudována ochranná zemní hrázka s obslužnou cestou v koruně hrázky. Cesta sloužící správci pro kontrolní prohlídky a údržbu díla je využita i pro částečně dokončenou naučnou stezku Blatenského příkopu, která spojuje dvě zajímavá místa Krušných hor - národní přírodní rezervaci Božídarská rašeliniště a památky na těžbu rud u Horní Blatné.

Hlavním cínovým dolem na nad městem se tyčícím Blatenském vrchu (1 043 m n. m.) byl Wolfgang, který byl v provozu už v roce 1532 a byl jedním z největších dolů v Hornoblatenském revíru. Dosáhl hloubky až 85 m, což byl na tu dobu značný rozměr. V jeho místě jsou dnes tzv. VLČÍ a LEDOVÉ JÁMY, které vznikly kombinací povrchového a hlubinného dobývání greisenových žil Wolfgang a Jiří. LEDOVÁ JÁMA je až 15 m hluboká a velmi úzká propadlina, vytvořená těžbou cínové rudy. Jedná se o pozůstatek dolu Jiří, dnes z části zasypaného kameny uvolněnými ze stěn. Podle historických pramenů důl dosahoval hloubky až 50 m. Vzhledem k profilu této průrvy se zde vytváří teplotní režim s velmi nepatrným oběhem vzduchu, takže i v letním období se v Ledové jámě uchovává tzv. jeskynní led. Staré zprávy zaznamenávají, že zde bylo vytěženo 6 fůr ledu pro ošetření vojáků raněných za bitvy národů u Lipska roku 1813. Ledová jáma je zákonem chráněná jako přírodní památka. VLČÍ JÁMA je lokalita nazvaná podle původního jména dolu Wolfgang. Tato propadlina ukazuje zbytky starých zřícených chodeb a komor. Je přes 120 m dlouhá, široká asi 14 m a hluboká až 25 m.

K dalším památkám na těžbu cínu v okolí Horní Blatné patří pinka cínového dolu Zuzana mezi Blatenským vrchem a zaniklou obcí Háje, rýžovnické sejpy při Kozím potoce směrem na obec Potůčky, propadliny cínových komor dolu Vavřinec na Blatenském vrchu.

Za výhledy lze vyrazit na ROZHLEDNU NA BLATENSKÉM VRCHU (1 043 m n. m.). Ta je tak nejmladší ze čveřice rozhleden české části centrálních Krušných hor (Klínovec, Plešivec, Tisovský vrch, Blatenský vrch). O její vznik se zasloužil Spolek pro zimní sporty z Horní Blatné, který chtěl poblíž města vybudovat turistické a lyžařské středisko. Stavba podle projektu chebského architekta Karla Matusche byla zahájena v roce 1912. Ještě před zahájením zimní sezóny byl 5. července následujícího roku horský hotel s restaurací a vyhlídkovou věží slavnostně otevřen. Rozhledna byla pojmenována Zitina vyhlídka na počest arcivévodkyně a budoucí poslední rakouské císařovny Zity Bourbonsko-Parmské. Horský hotel byl velmi oblíben a v roce 1927 byl rozšířen o přístavbu sálu. Po druhé světové válce byl objekt obsazen pohraničním vojskem a zcela zchátral. Hotel s restaurací musel být stržen a zůstala pouze samostatně stojící kamenná rozhledna, memento a vzpomínka na staré časy. Jednadvacet metrů vysoká vyhlídková věž je postavena z kamene a dřeva. Odměnou za výstup po 85 schodech je kruhový výhled na nejvyšší vrcholy Krušných hor - Klínovec (s rozhlednou a televizním vysílačem), Fichtelberg, Božídarský Špičák a také na Plešivec a Tisovský vrch (oba s rozhlednami).

Zajímavým cílem mimo turistické značky jsou pověstmi opředené skály NA STRAŠIDLECH/JINDŘIŠSKÉ SKÁLY - Heinrichstein (913 m n. m.), které též nabízejí částečné výhledy na krajinu Krušných hor. Jedná se o dva související, typicky krušnohorské, rozsáhlé skalní výstupy s balvanitými sutěmi. Skály jsou tvořeny prvohorními horninami, formovanými ve čtvrtohorních meziledových dobách mrazovým zvětráváním. Tvoří tzv. mrazové sruby a skalní hradby, výška skalních stěn dosahuje až přes 20 m. V současnosti jsou skály oblíbeným turistickým cílem a mimořadně působivým krajinným prvkem s vysokou estetickou hodnotou.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • červenec 2018
  • 137 zobrazení
  • 2
  • 22
V sobotu jsem vyrazila za zasněženou krajinou na Kralicko. Už dlouho jsem se chtěla podívat na Králický Sněžník v zimě. Věděla jsem, že se nahoru chodí hlavně přes chatu Návrší a z polské strany, a tak jsem si nebyla jistá cestou z Dolní Moravy. Nakonec se šlo docela dobře, cesty byly vyšlapané a více se to bořilo asi jen kilometr a půl. Když jsem se vrátila na autobusovou zastávku na okraji Dolní Moravy, měla jsem štěstí, zrovna jel autobus do Králík. Z městečka Králíky jsem šla ke klášteru na Hoře Matky Boží, která patří k obci Dolní Hedeč. Tam jsem původně chtěla trávit čas do západu slunce. To se ale schovalo za mraky, a tak jsem se vrátila do Králík, kde jsem víc jak hodinu čekala na vlak v mé oblíbené restauraci "U Lípy", která je uvnitř plná obrázků a fotografií z Králík a okolí a především je hojně navštěvovaná místními, což mám nejraději. Byl to krásný den a překvapivě i poměrně teplý. Sníh mizel ze stromů před očima, ptáci zpívali. I na horách je cítit, že se blíží jaro.
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • 3.3.2018
  • 106 zobrazení
  • 4
  • 1111
Album fotografií dokumentuje můj úterní (6. 2. 2018) výlet do Krkonoš. Jela jsem vlakem z Hradce Králové do Jilemnice a dále skibusem na Horní Mísečky. Z Míseček jsem šla po Masarykově silnici k Vrbatově boudě a pokračovala k mohyle Hanče a Vrbaty na Vrbatově návrší. Odtamtud jsem šla na Harrachovy kameny s původním úmyslem dojít do Rokytnice a dále do Harrachova. Nahoře bylo ale tak krásně, to se nedalo sejít dolů tak brzy. Pokračovala jsem tak přes pramen Labe na Violík a dále na Sněžné jámy. Z nich jsem se vracela přes Martinovu, Bradlerovu a Medvědí boudu do Špindlerova Mlýna. Celá trasa byla dlouhá asi 22 km. Po zmrzlém sněhu se šlo krásně a nohy se bořily jen kousek mezi Labskou loukou a státní hranicí u rozcestí Česká budka.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 6.2.2018
  • 118 zobrazení
  • 7
  • 44
Jedná se o jedno z nejkrásnějších údolí Železných hor. V tvrdých rulách ho vytvořila řeka Doubrava mezi obcí Bílek a bývalým Horním mlýnem u Chotěboře. Divoký tok plný balvanů a peřejí místy doprovázejí mohutné skály. Ve své nejdivočejší části údolí připomíná spíše kaňon, ve kterém je řeka nucena proklestit si cestu v podobě vodopádu. Jen kousek od něj se nachází na mohutné skále zřícenina loupežnického hradu Sokolov. Tato skála a nedaleká skalní vyhlídka Čertův stolek pak nabízejí zajímavé pohledy na údolí z výšky. Celým údolím prochází červená turistická značka, která spojuje zmíněný Bílek s Chotěboří. Průběh údolí pak téměř kopíruje zelená turistická značka, která umožňuje výlet jako okruh. Ale to si už v mapě dokážete najít a naplánovat. Bílek a Chotěboř pak spojuje železniční trať. Údolí Doubravy je přírodní rezervací, která byla vyhlášena v roce 1986 a je součástí CHKO Železné hory. V průzračné vodě Doubravy můžete zcela běžně zahlédnout raka říčního, což ale už tak v naší zemi běžné není.
více  Zavřít popis alba 
14 komentářů
  • 29.10.2016
  • 75 zobrazení
  • 3
  • 1414
Letos jsme vyrazili na týden na Rýmařovsko. Hrubý Jeseník známe, a tak jsme se rozhodli více poznat ten Nízký. Na seznamu cílů nemohly tak chybět ani známé Rešovské vodopády na říčce Huntavě, která vytvořila nedaleko obce Rešov hluboké skalnaté údolí a ve svém korytě četné peřeje, kaskády a vodopády. Ten den jsem měla velkou horečku, která byla asi důsledkem velmi dlouhé túry za velkého horka po Jeseníkách. Krátká procházka podél vodopádů tak byla jasná volba. Bylo po dešti, kameny i listy stromů se krásně leskly a dodávaly údolí téměř jarní náladu. Nejlepší podmínky ...
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 4.8.2017
  • 39 zobrazení
  • 2
  • 22
Velmi hrubý výběr fotografií jedné obyčejné obce na Pardubicku, která vyhlásila fotosoutěž, čímž mě donutila si udělat čas a najít alespoň nějaké trochu vhodné snímky. Býšť a její místní části (Hrachoviště, Hoděšovice, Bělečko) mám jen 6 km od domova, a tak mě překvapilo, že těch fotografií vlastně moc nemám a když nějaké mám, tak jsou poměrně nezajímavé či převážně z jednoho místa - Joštovy vyhlídky (na okraji Bělečka), která je tzv. "přes les" od nás. Ale i tak vás zvu na virtuální procházku v běhu ročních období naším krajem.
více  Zavřít popis alba 
17 komentářů
  • září 2012 až leden 2017
  • 104 zobrazení
  • 6
  • 1717
více  Zavřít popis alba 
56 komentářů
  • 22.1.2016
  • 133 zobrazení
  • 7
  • 5656
I když se nějaké ty vločky zatoulaly i k nám na Pardubicko, tak ty první náznaky pohádkové zimy si nechávají hory zatím pro sebe.
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 24.11.2015
  • 131 zobrazení
  • 4
  • 66
Mastecký vodopád na Lomském potoce (přítok Dědiny/Zlatého potoka) v kamenolomu Masty na Podorlicku
více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • 25.5.2014
  • 227 zobrazení
  • 8
  • 99
Dodatečně přidávám několik fotografií, které jsem pořídila během výletů minulý podzim. Na závěr podzimu jsem si zlomila nohu, následovala operace a dlouhá absence výletů do přírody, takže jsem nespěchala ani s úpravou fotografií. Všechny fotografie jsou popsány, takže v té směsici tápat nebudete.:)
více  Zavřít popis alba 
227 komentářů
  • září až listopad 2013
  • 310 zobrazení
  • 10
  • 227227
Album fotografií spíše pouze dokumentujících náš pěší výlet, jehož trasa byla: Špindlerova bouda - trosky bývalé Petrovy boudy - Dívčí kameny - Mužské kameny - Velký Šišák - Vysoké kolo - Sněžné jámy - Violík/Labský štít - symbolický pramen Labe - mohyla Hanče a Vrbaty na Vrbatově návrší - Vrbatova bouda - Horní Mísečky - Špindlerův Mlýn (cca 20 km - viz úvodní mapka). Inspirací k výletu bylo album Jirky (uživatel jirka121 na rajčeti). :)
Sobota 16. 3. byla nádherná, počasí nám přálo. Nefoukalo a ani slibované velké mrazy nebyly tak velké. Naopak slunce krásně hřálo do tváře. Naše rudé obličeje toho byly jasným důkazem. :o) Mj. oblohu pokrývaly krásné mraky, které kreslily ještě krásnější stíny na bělostném sněhu, do kterého se ten den výrazněji bořily boty jen někde. Rozhodně ale stojí za to v těchto dnech vyrazit na výlet do hor a vychutnat si tu nejkrásnější podobu zimy, zapomenout na chvíli, že si už přejeme jaro. :o)
více  Zavřít popis alba 
141 komentářů
Protože byl podzim roku 2012 krásný, lákalo nás to často na výlety do přírody. Bylo tomu již pár let, co jsme naposledy šli na Králický Sněžník z polského Międzygórze, takže jsme dostali chuť využít slibovanou hezkou sobotu právě k cestě tam. Horskou obec Międzygórze máme rádi pro její osobitý půvab, který je směsicí zdejší stylové architektury a celkové situovanosti v údolí říčky Wilczka (česky Vlčice) v srdci masívu Králického Sněžníku.
Samozřejmě nás do této obce láká vždy nejvíce zdejší vodopád, výškou i hloubkou rokle pod ním skutečně působivý, alespoň na poměry našich pohraničních hor, kdy jsem měla možnost se podívat před pár lety k podobnému v polské části Krkonoš. Jednalo se o vodopád Kamieńczyka (nejvyšší vodopád Sudet) kousek od Szklarske Poreby. K němu se dokonce sestupuje přímo do rokle pod ním, takže se člověk dostane k vodopádu velice blízko, stačí zaplatit vstupné a vyzvednout si povinnou přilbu.:)
Krásné počasí vylákalo k výletu na Králický Sněžník velké množství lidí, z české i polské strany. Proto mě to ani nelákalo na vrcholku moc fotit a ještě více jsem se těšila do tichých lesů hory Smrekowiec (1 123,4 m n. m.), kde jsme potkali jen dva turisty a jednoho cyklistu.
více  Zavřít popis alba 
105 komentářů
Na pondělí 4. 3. hlásili nádherné počasí a protože jsme už dlouho chtěli vidět novou podobu zrekonstruované Kramářovy chaty v sedle mezi Suchým vrchem a Bradlem, dvojici vrcholů v jihovýchodní části Orlických hor (v geomorfologickém okrsku Bukovohorská hornatina), cíl byl jasný. Rekonstrukce chaty, na kterou je napojena rozhledna, byla zakončena v r. 2012, kdy byla v létě slavnostně otevřena. Před tím tady stálo pouze torzo po požáru v r. 2003. Naposledy, co jsem zde byla na běžkách, fungoval pouze bufet u paty rozhledny. Rekonstrukce se velmi povedla, i když se obávám, že kouzlo staré horské chaty je definitivně pryč. Novinkou je zde však malá obora před chatou. Tuto chatu s rozhlednou znám již dlouho, od mala jsem zde byla mnohokrát, hlavně, když jsme jezdili na podnikovou chatu nedaleko vodní nádrže Pastviny či do údolí Klopotské potoka nedaleko Ústí nad Orlicí. V pondělí jsme místo na běžkách vyrazili pěšky a doufali, že i přes oteplení se sníh nebude moc bořit. Naštěstí tomu tak bylo a bořili jsme se jen na krátkém úseku při cestě k rozcestí Hvězda (viz fotografie), dle stop jsme nebyli zřejmě první. U rozcestí jsme pak potkávali další pěší a dokonce jednoho běžce. Min. při výstupu jich bylo více než samotných běžkařů a celkově jsme ten den potkali minimum lidí na běžkách. Alespoň jsme jim díky tomu nepřekáželi. Nahoře bylo nádherně, však můžete sami posoudit.:) Pro úplnost, na výlet jsme jeli vlakem z Týniště nad Orlicí do Jablonného nad Orlicí (s přestupem v Chocni), kde jsme přestoupili na autobus do Orliček. Zpět jsme jeli vlakem z Těchonína (s přestupem v Ústí nad Orlicí a Chocni), kde jsme byli poměrně brzy, a tak jsme uvítali velice útulnou čekárnu, ještě s vánoční výzdobou.:) Dle map.cz byl celý výlet dlouhý pouhých 14 km (Orličky - Hvězda - Suchý vrch - Kramářova chata s rozhlednou - Bradlo - Bradlo, mrazový srub - zpět ke Kramářově chatě - po běžkařské/cyklistické trase - rozcestí Pod Bradlem - rozcestí U tří pánů - dělostřelecká tvrz Bouda - Uhlířským dolem/údolím Těchonínského potoka - Těchonín, Hluchov - Těchonín, žst).
více  Zavřít popis alba 
131 komentářů
V tomto albu chybí mnoho známých pohledů z Černé hory, jelikož jí jsou věnovaná další dvě předchozí alba (zimní a soubor krkonošských výletů). Nenajdete zde tak fotografii Černé boudy, nádherného výhledu od ní, fotografii rozhledny na Černé hoře, vysílače na Černé hoře, kiosku "U staré lanovky", tzv. Václaváku či dřevené vyhlídkové věže na Černohorském rašeliništi, z které však nechybí v tomto albu pohled. Na Černou horu jsme se vrátili hlavně z jediného důvodu ... A tím bylo údolí Černohorského potoka, které je též zvané Těsný či Klauzový důl. Název je pak vysvětlen na ofocené informační tabuli. Toto údolí je doslova rájem fotografů a nezaslouží si být pouze průchozím místem, jako jsme tomu učinili my. Ideální je se sem vypravit na podzim či s prvním popraškem sněhu a mít samozřejmě stativ (+ třeba šedý ND filtr pro tekoucí vodu a třeba polarizační filtr pro sytější barvy - vše dle podmínek na místě, ale to každý zná), který já zatím vůbec nemám (fotografie jsou pořízeny z improvizovaných přírodních stativů a velmi, velmi narychlo :D). Berte to jako tip na výlet. Cesta Těsným dolem není značená. Do Těsného dolu vede z Janských Lázní pouze místní značení, které však na mapě nenajdete a které i přímo na místě není zrovna moc přehledné. Nejlepší je se vydat k penzion Horský dvůr a dále cestou nalevo od něho. Pak už si vás cesta a potok povedou. Pro fotografování potoka je vždy třeba z cesty sejít po různých vyšlapaných pěšinách, které téměř vždy zaručeně vedou k nějakému fotogenickému úseku koryta. Samotná cesta údolím, tzv. Luisina cesta, je upravená až po závoru. Pokud však chcete vidět nejkrásnější přírodní vodopády na toku, tak je třeba pod závorou přebrodit (či přejít po kmeni stromu) potok a pokračovat po vyšlapané pěšině výše. Cestou dále také minete dvě studánky. Pěšina vás sama zavede k místu, kde je lávka přes potok a odkud se dá vyjít svahem údolí k Malým pardubickým boudám a dále na značenou cestu na Černou horu. Dá se však pokračovat i dále, kdy vás cesta pro změnu dovede k Velkým pardubickým boudám. Jelikož však ten den bylo dost mokro a pěšina se hodně klouzala, vydali jsme se raději k Malým pardubickým boudám. Následně jsme šli trasu, která je tady již zaznamenaná v albu krkonošských výletů. Jedinou nově vyfocenou lokalitou je luční enkláva Vlašských bud, které byly dříve známé pro výborné mléčné výrobky zdejší horské farmy Davida Sosny. Bohužél jsme nestihli při cestě Vavřincovym dolem sejít k vodopádům, takže to zůstává na někdy příště nebo na vás. ;) Jinak, co se týče samotného Těsného dolu, tak je web plný krásnějších fotografií odtud. Popis trasy lze třeba nalézt i zde: http://www.fotoaparat.cz/article/10333/1
více  Zavřít popis alba 
106 komentářů
Poslední srpnový týden jsme vyrazili se projít po části Bucharovy cesty, která dostala jméno po Janu Bucharovi, řídícím učiteli z Dolních Štěpanic. Tato cesta sice začíná v Jilemnici, ale my se na ní napojili až nad Horními Štěpanicemi, do kterých jsme vyšli od autobusové zastávky na silnici z Jilemnice do Benecka v údolí potoka Cedron. A proč jsme nešli z Jilemnice? Protože se mezi touto autobusovou zastávkou a Horními Štěpanicemi (neznačeno) nachází krásná kaplička s pramenem, která rozhodně stojí za návštěvu. Samotná Bucharova cesta pak nabízí nádherné výhledy především na partie kolem Kotle, Zlatého návrší (ale i dále, viz fotografie), ale po výstupu na Přední Žalý (vyhlídková restaurace a kamenná rozhledna) se pak otevře pohled na téměř celé západní Krkonoše a převážnou část východních Krkonoš. Samotný Žalský hřbet je poměrně zalesněný, a tak jsou zde výhledy od Bucharovy cesty jen částečné, ale jsou.:)) Jako nejkrásnější cíl naší trasy na Bucharově cestě ale beru vrchol Šeřína, tisícovky, kterou zdobí pěkná fylitová skalka s upravenou vyhlídkou a hlavně téměř kruhovým výhledem, občas zastíněmým nějakým tím smrkem.:)
více  Zavřít popis alba 
109 komentářů
Hlavním důvodem této trasy bylo se projít po Pomezním hřebeni (z hlediska geomorfologie spíše Pomezním hřbetu), který je součástí Lysečinského hřbetu (polsky Grzbiet Lasocki). Tuto část Krkonoš mám ráda, protože není tolik turisty vyhledávaná, ačkoliv nabízí jedny z nejkrásnějších výhledů v Krkonoších, alespoň podle mě. Výhledy jsou jak z Lysečinského hřbetu, tak z horských luk nad Horními Albeřicemi, tak samozřejmě od Rýchor. Celou trasu mohu jenom doporučit. Je velmi nenáročná, téměř žádná stoupání. K tomu je dlouhá jen 16 km. Na Pomezní boudy jede autobus a z Horního Maršova zpět opět. Díky krátké trase jsme tak mohli jet i přímým autobusem do Hradce Králové, kde jsme měli auto.
více  Zavřít popis alba 
135 komentářů
Webové kamery ze Sněžky a Luční hory zprostředkovávaly už několikátý den neskutečné inverzní pohledy. K webovým kamerám se postupně přidala alba fotografií lidí, kteří Krkonoše v těchto dnech navštívili. Původní plán na víkendový výlet na Broumovsko tak dostal trhliny a my se rozhodli pro Krkonoše. Udělali jsme dobře, i když jsme během cesty několikrát ztráceli naději, že bude nahoře hezky. Přesto jsme byli u vytržení z krásy krkonošské přírody zahalené v mlze a ozdobené mrazivou nádherou. Ještě na Výrovce nebylo vidět na krok, přestože jsme byli již nad 1 300 m n. m. O to větší překvapení nás čekalo o pár metrů výše - jasno a skvělá viditelnost na cokoliv, co vystupovalo nad inverzi. K tomu ta nádherná mozaika mrazem sežehlé trávy a sněhu. Tyto pohledy přilákaly do Krkonoš mnoho lidí. Já se je prostřednictvím tohoto alba pokusím alespoň trochu zprostředkovat.
více  Zavřít popis alba 
123 komentářů
Konečně začíná bohatou sněhovou nadílku na našich horách doprovázet krásné počasí. V našich cca 200 - 300 m n. m. sníh není, vyjma pár zákoutí v lese, kam nedosáhnou sluneční paprsky, takže jsem se už hodně těšila, kdy konečně budu moci vyrazit na hory. Volba na první výlet nakonec padla na moje oblíbené Krkonoše. Původně jsme já a můj táta chtěli jít pouze z Pece na Kolínskou boudu, protože jsme si mysleli, že se nebude dát jít pěšky, bez běžek, dále. Náš názor však změnila krásná široká cesta s umrzlým, tvrdým, povrchem, po které se dalo dobře jít a zároveň nepoškozovat běžecké stopy, které prakticky neexistovaly. Největším zážitkem celé cesty byla pohádková zimní atmosféra při cestě Javořím dolem a na Černé hoře. Z takových míst se jen těžko vrací dolů a domů. Šlo se velmi dobře a jediným potenciálním problémem mohla být srážka s lyžařem, snowbordistou či sáňkařem na sáňkařské dráze, po které jsme šli z Černé hory dolů. Ten den bylo nahoře opravdu rušno. Nedivím se. :o)
více  Zavřít popis alba 
58 komentářů
  • 26.1.2012
  • 457 zobrazení
  • 1
  • 5858
V rámci dnů otevřených dveří jsem v neděli 15. května dopoledne navštívila jeskyni Býčí skálu, která není běžně veřejnosti přístupná. Akce se konala se souhlasem CHKO Moravský kras. Pořádaná je Základní organizací 6-01 České speleologické společnosti Býči skála, jejíž členové speciálně pro tuto akci jeskyni osvětlili. Na úvod jsme navštívili Předsíň - světoznámou Wanklovým archeologickým nálezem z r. 1872. Pak již jsme se vydali s dvěma ze speleologů na 700 m dlouhou část Starou Býčí skálou, kdy jeden hlídal konec naší skupinky a druhý nám podával výklad k jeskynním systému. Mimojiné jsme procházeli po břehu ponorného Jedovnického potoka, který má nedaleko Býčí skály známý vývěr. V jeskyni chybí klasické kovové můstky či schody. Pouze je zde pár dřevěných lávek a schody vytvarované v jeskynních sedimentech. Velice zajímavá a nezapomenutelná návštěva. Součásti fotogalerie je i jedno krátké a nekvalitní video. Návštěvu doporučuji!! K jeskyni Býčí skála (a ke Dnům otevřených dveří) více a nejvíce na webu zde: http://www.byciskala.cz/MaRS/index.php
více  Zavřít popis alba 
23 komentářů
  • 15.5.2011
  • 454 zobrazení
  • 0
  • 2323
Tento výlet proběhl v období velkých povodní v podhůří Jizerek a vody bylo tentokrát i příliš moc na Jizerky, kde mnohé poškodila ... Výlet se ale velmi povedl. Měli jsme za cíl najít pomníček A. Pecha a povedlo se čirou náhodou, náhodným letmým zasvícením baterky mimo cestu a zvláštnímu pocitu při pohledu na roh jinak nenápadného kamenu. Noc na Smrku se nazapomíná ... Všem se nám výlet hodně líbil a zhoršené počasí a tím i terén spíš přispěl k dobrému naladění party a tomu, že se nám tento výlet více vryje do paměti. :o)
více  Zavřít popis alba 
  • 8.8.2010
  • 232 zobrazení
  • 0
  • 00

Nebyla nalezena žádná alba.

Adresa na Rajčeti

www.mirka-s.rajce.idnes.cz

Aktivní od

30. května 2007

Pohlaví

žena

Datum narození

18. dubna 1987

Moji fanoušci na Rajčeti (sledují mě)

reklama