Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Proměňte svá alba ve fotoknihu

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.



reklama

7 fotek, 4.8.2017, 12 zobrazení, 2 komentáře | cestování, krajina, příroda, země
Letos jsme vyrazili na týden na Rýmařovsko. Hrubý Jeseník známe, a tak jsme se rozhodli více poznat ten Nízký. Na seznamu cílů nemohly tak chybět ani známé Rešovské vodopády na říčce Huntavě, která vytvořila nedaleko obce Rešov hluboké skalnaté údolí a ve svém korytě četné peřeje, kaskády a vodopády. Ten den jsem měla velkou horečku, která byla asi důsledkem velmi dlouhé túry za velkého horka po Jeseníkách. Krátká procházka podél vodopádů tak byla jasná volba. Bylo po dešti, kameny i listy stromů se krásně leskly a dodávaly údolí téměř jarní náladu. Nejlepší podmínky ...
21 fotek, září 2012 až leden 2017, 42 zobrazení, 17 komentářů | doma, krajina, příroda, vesnice, země
Velmi hrubý výběr fotografií jedné obyčejné obce na Pardubicku, která vyhlásila fotosoutěž, čímž mě donutila si udělat čas a najít alespoň nějaké trochu vhodné snímky. Býšť a její místní části (Hrachoviště, Hoděšovice, Bělečko) mám jen 6 km od domova, a tak mě překvapilo, že těch fotografií vlastně moc nemám a když nějaké mám, tak jsou poměrně nezajímavé či převážně z jednoho místa - Joštovy vyhlídky (na okraji Bělečka), která je tzv. "přes les" od nás. Ale i tak vás zvu na virtuální procházku v běhu ročních období naším krajem.
37 fotek, 24.11.2015, 67 zobrazení, 6 komentářů | cestování, krajina, příroda, země
I když se nějaké ty vločky zatoulaly i k nám na Pardubicko, tak ty první náznaky pohádkové zimy si nechávají hory zatím pro sebe.
2 fotky, 25.5.2014, 185 zobrazení, 9 komentářů | cestování, krajina, příroda, země, Soutěž: Fotka roku 2014
Mastecký vodopád na Lomském potoce (přítok Dědiny/Zlatého potoka) v kamenolomu Masty na Podorlicku
126 fotek, září až listopad 2013, 292 zobrazení, 227 komentářů | cestování, krajina, příroda, země
Dodatečně přidávám několik fotografií, které jsem pořídila během výletů minulý podzim. Na závěr podzimu jsem si zlomila nohu, následovala operace a dlouhá absence výletů do přírody, takže jsem nespěchala ani s úpravou fotografií. Všechny fotografie jsou popsány, takže v té směsici tápat nebudete.:)
35 fotek, 8.9.2013, 172 zobrazení, 9 komentářů | dokumenty, koníčky, ostatní, události, zábava
Jelikož se na královehradeckém letišti konal již 20. ročník letecké přehlídky CIAF (Czech International Air Fest), zamířili jsme na odpolední výlet na kole tímto směrem a strávili pár hodin na poli v sousedství letiště, mezi Pouchovem a Pileticemi. Během té doby vystoupili (v uvedeném pořadí; snad jsem vše určila dobře :o): Breitling Jet Team z Francie (sedm L-39 + jeden JAS-39 od AČR na úvod), Olexander Oksanchenko z Ukrajiny (Suchoj SU-27), akrobatická skupina Očovski bačovia ze Slovenska (odlet čtyř dvousedadlových kluzáků L-23 Super Blaník), kapitán Milan Záhorský a kapitán Ladislav Bartošík z ČR (dva transportní vrtulníky Mi-171Š), Tor Christiansen z Dánska (F16-A), Martin Šonka z ČR (EXTRA 300 SR), podplukovník Petr Kratochvíl a kapitán Petr Šafařík z ČR (vrtulník W-3A Sokol při ukázce záchrany zraněného a hašení požáru) a polská skupina Bialo-Czerwone Istry (čtyři TS-11 Iskra).
117 fotek, 16.3.2013, 389 zobrazení, 141 komentářů | cestování, krajina, ostatní, příroda, země
Album fotografií spíše pouze dokumentujících náš pěší výlet, jehož trasa byla: Špindlerova bouda - trosky bývalé Petrovy boudy - Dívčí kameny - Mužské kameny - Velký Šišák - Vysoké kolo - Sněžné jámy - Violík/Labský štít - symbolický pramen Labe - mohyla Hanče a Vrbaty na Vrbatově návrší - Vrbatova bouda - Horní Mísečky - Špindlerův Mlýn (cca 20 km - viz úvodní mapka). Inspirací k výletu bylo album Jirky (uživatel jirka121 na rajčeti). :)
Sobota 16. 3. byla nádherná, počasí nám přálo. Nefoukalo a ani slibované velké mrazy nebyly tak velké. Naopak slunce krásně hřálo do tváře. Naše rudé obličeje toho byly jasným důkazem. :o) Mj. oblohu pokrývaly krásné mraky, které kreslily ještě krásnější stíny na bělostném sněhu, do kterého se ten den výrazněji bořily boty jen někde. Rozhodně ale stojí za to v těchto dnech vyrazit na výlet do hor a vychutnat si tu nejkrásnější podobu zimy, zapomenout na chvíli, že si už přejeme jaro. :o)
35 fotek, 20.10.2012, 280 zobrazení, 105 komentářů | cestování, krajina, ostatní, příroda, země
Protože byl podzim roku 2012 krásný, lákalo nás to často na výlety do přírody. Bylo tomu již pár let, co jsme naposledy šli na Králický Sněžník z polského Międzygórze, takže jsme dostali chuť využít slibovanou hezkou sobotu právě k cestě tam. Horskou obec Międzygórze máme rádi pro její osobitý půvab, který je směsicí zdejší stylové architektury a celkové situovanosti v údolí říčky Wilczka (česky Vlčice) v srdci masívu Králického Sněžníku.
Samozřejmě nás do této obce láká vždy nejvíce zdejší vodopád, výškou i hloubkou rokle pod ním skutečně působivý, alespoň na poměry našich pohraničních hor, kdy jsem měla možnost se podívat před pár lety k podobnému v polské části Krkonoš. Jednalo se o vodopád Kamieńczyka (nejvyšší vodopád Sudet) kousek od Szklarske Poreby. K němu se dokonce sestupuje přímo do rokle pod ním, takže se člověk dostane k vodopádu velice blízko, stačí zaplatit vstupné a vyzvednout si povinnou přilbu.:)
Krásné počasí vylákalo k výletu na Králický Sněžník velké množství lidí, z české i polské strany. Proto mě to ani nelákalo na vrcholku moc fotit a ještě více jsem se těšila do tichých lesů hory Smrekowiec (1 123,4 m n. m.), kde jsme potkali jen dva turisty a jednoho cyklistu.
72 fotek, 4.3.2013, 245 zobrazení, 131 komentářů | cestování, krajina, ostatní, příroda, země
Na pondělí 4. 3. hlásili nádherné počasí a protože jsme už dlouho chtěli vidět novou podobu zrekonstruované Kramářovy chaty v sedle mezi Suchým vrchem a Bradlem, dvojici vrcholů v jihovýchodní části Orlických hor (v geomorfologickém okrsku Bukovohorská hornatina), cíl byl jasný. Rekonstrukce chaty, na kterou je napojena rozhledna, byla zakončena v r. 2012, kdy byla v létě slavnostně otevřena. Před tím tady stálo pouze torzo po požáru v r. 2003. Naposledy, co jsem zde byla na běžkách, fungoval pouze bufet u paty rozhledny. Rekonstrukce se velmi povedla, i když se obávám, že kouzlo staré horské chaty je definitivně pryč. Novinkou je zde však malá obora před chatou. Tuto chatu s rozhlednou znám již dlouho, od mala jsem zde byla mnohokrát, hlavně, když jsme jezdili na podnikovou chatu nedaleko vodní nádrže Pastviny či do údolí Klopotské potoka nedaleko Ústí nad Orlicí. V pondělí jsme místo na běžkách vyrazili pěšky a doufali, že i přes oteplení se sníh nebude moc bořit. Naštěstí tomu tak bylo a bořili jsme se jen na krátkém úseku při cestě k rozcestí Hvězda (viz fotografie), dle stop jsme nebyli zřejmě první. U rozcestí jsme pak potkávali další pěší a dokonce jednoho běžce. Min. při výstupu jich bylo více než samotných běžkařů a celkově jsme ten den potkali minimum lidí na běžkách. Alespoň jsme jim díky tomu nepřekáželi. Nahoře bylo nádherně, však můžete sami posoudit.:) Pro úplnost, na výlet jsme jeli vlakem z Týniště nad Orlicí do Jablonného nad Orlicí (s přestupem v Chocni), kde jsme přestoupili na autobus do Orliček. Zpět jsme jeli vlakem z Těchonína (s přestupem v Ústí nad Orlicí a Chocni), kde jsme byli poměrně brzy, a tak jsme uvítali velice útulnou čekárnu, ještě s vánoční výzdobou.:) Dle map.cz byl celý výlet dlouhý pouhých 14 km (Orličky - Hvězda - Suchý vrch - Kramářova chata s rozhlednou - Bradlo - Bradlo, mrazový srub - zpět ke Kramářově chatě - po běžkařské/cyklistické trase - rozcestí Pod Bradlem - rozcestí U tří pánů - dělostřelecká tvrz Bouda - Uhlířským dolem/údolím Těchonínského potoka - Těchonín, Hluchov - Těchonín, žst).
26 fotek, 16.9.2012, 338 zobrazení, 106 komentářů | cestování, krajina, ostatní, příroda, země
V tomto albu chybí mnoho známých pohledů z Černé hory, jelikož jí jsou věnovaná další dvě předchozí alba (zimní a soubor krkonošských výletů). Nenajdete zde tak fotografii Černé boudy, nádherného výhledu od ní, fotografii rozhledny na Černé hoře, vysílače na Černé hoře, kiosku "U staré lanovky", tzv. Václaváku či dřevené vyhlídkové věže na Černohorském rašeliništi, z které však nechybí v tomto albu pohled. Na Černou horu jsme se vrátili hlavně z jediného důvodu ... A tím bylo údolí Černohorského potoka, které je též zvané Těsný či Klauzový důl. Název je pak vysvětlen na ofocené informační tabuli. Toto údolí je doslova rájem fotografů a nezaslouží si být pouze průchozím místem, jako jsme tomu učinili my. Ideální je se sem vypravit na podzim či s prvním popraškem sněhu a mít samozřejmě stativ (+ třeba šedý ND filtr pro tekoucí vodu a třeba polarizační filtr pro sytější barvy - vše dle podmínek na místě, ale to každý zná), který já zatím vůbec nemám (fotografie jsou pořízeny z improvizovaných přírodních stativů a velmi, velmi narychlo :D). Berte to jako tip na výlet. Cesta Těsným dolem není značená. Do Těsného dolu vede z Janských Lázní pouze místní značení, které však na mapě nenajdete a které i přímo na místě není zrovna moc přehledné. Nejlepší je se vydat k penzion Horský dvůr a dále cestou nalevo od něho. Pak už si vás cesta a potok povedou. Pro fotografování potoka je vždy třeba z cesty sejít po různých vyšlapaných pěšinách, které téměř vždy zaručeně vedou k nějakému fotogenickému úseku koryta. Samotná cesta údolím, tzv. Luisina cesta, je upravená až po závoru. Pokud však chcete vidět nejkrásnější přírodní vodopády na toku, tak je třeba pod závorou přebrodit (či přejít po kmeni stromu) potok a pokračovat po vyšlapané pěšině výše. Cestou dále také minete dvě studánky. Pěšina vás sama zavede k místu, kde je lávka přes potok a odkud se dá vyjít svahem údolí k Malým pardubickým boudám a dále na značenou cestu na Černou horu. Dá se však pokračovat i dále, kdy vás cesta pro změnu dovede k Velkým pardubickým boudám. Jelikož však ten den bylo dost mokro a pěšina se hodně klouzala, vydali jsme se raději k Malým pardubickým boudám. Následně jsme šli trasu, která je tady již zaznamenaná v albu krkonošských výletů. Jedinou nově vyfocenou lokalitou je luční enkláva Vlašských bud, které byly dříve známé pro výborné mléčné výrobky zdejší horské farmy Davida Sosny. Bohužél jsme nestihli při cestě Vavřincovym dolem sejít k vodopádům, takže to zůstává na někdy příště nebo na vás. ;) Jinak, co se týče samotného Těsného dolu, tak je web plný krásnějších fotografií odtud. Popis trasy lze třeba nalézt i zde: http://www.fotoaparat.cz/article/10333/1
32 fotek, 28.8.2012, 270 zobrazení, 109 komentářů | cestování, krajina, ostatní, příroda, země
Poslední srpnový týden jsme vyrazili se projít po části Bucharovy cesty, která dostala jméno po Janu Bucharovi, řídícím učiteli z Dolních Štěpanic. Tato cesta sice začíná v Jilemnici, ale my se na ní napojili až nad Horními Štěpanicemi, do kterých jsme vyšli od autobusové zastávky na silnici z Jilemnice do Benecka v údolí potoka Cedron. A proč jsme nešli z Jilemnice? Protože se mezi touto autobusovou zastávkou a Horními Štěpanicemi (neznačeno) nachází krásná kaplička s pramenem, která rozhodně stojí za návštěvu. Samotná Bucharova cesta pak nabízí nádherné výhledy především na partie kolem Kotle, Zlatého návrší (ale i dále, viz fotografie), ale po výstupu na Přední Žalý (vyhlídková restaurace a kamenná rozhledna) se pak otevře pohled na téměř celé západní Krkonoše a převážnou část východních Krkonoš. Samotný Žalský hřbet je poměrně zalesněný, a tak jsou zde výhledy od Bucharovy cesty jen částečné, ale jsou.:)) Jako nejkrásnější cíl naší trasy na Bucharově cestě ale beru vrchol Šeřína, tisícovky, kterou zdobí pěkná fylitová skalka s upravenou vyhlídkou a hlavně téměř kruhovým výhledem, občas zastíněmým nějakým tím smrkem.:)
36 fotek, 3.10.2012, 360 zobrazení, 132 komentářů | cestování, krajina, ostatní, příroda, země
Hlavním důvodem této trasy bylo se projít po Pomezním hřebeni (z hlediska geomorfologie spíše Pomezním hřbetu), který je součástí Lysečinského hřbetu (polsky Grzbiet Lasocki). Tuto část Krkonoš mám ráda, protože není tolik turisty vyhledávaná, ačkoliv nabízí jedny z nejkrásnějších výhledů v Krkonoších, alespoň podle mě. Výhledy jsou jak z Lysečinského hřbetu, tak z horských luk nad Horními Albeřicemi, tak samozřejmě od Rýchor. Celou trasu mohu jenom doporučit. Je velmi nenáročná, téměř žádná stoupání. K tomu je dlouhá jen 16 km. Na Pomezní boudy jede autobus a z Horního Maršova zpět opět. Díky krátké trase jsme tak mohli jet i přímým autobusem do Hradce Králové, kde jsme měli auto.
35 fotek, 17.11.2012, 210 zobrazení, 123 komentářů | cestování, krajina, ostatní, příroda, země
Webové kamery ze Sněžky a Luční hory zprostředkovávaly už několikátý den neskutečné inverzní pohledy. K webovým kamerám se postupně přidala alba fotografií lidí, kteří Krkonoše v těchto dnech navštívili. Původní plán na víkendový výlet na Broumovsko tak dostal trhliny a my se rozhodli pro Krkonoše. Udělali jsme dobře, i když jsme během cesty několikrát ztráceli naději, že bude nahoře hezky. Přesto jsme byli u vytržení z krásy krkonošské přírody zahalené v mlze a ozdobené mrazivou nádherou. Ještě na Výrovce nebylo vidět na krok, přestože jsme byli již nad 1 300 m n. m. O to větší překvapení nás čekalo o pár metrů výše - jasno a skvělá viditelnost na cokoliv, co vystupovalo nad inverzi. K tomu ta nádherná mozaika mrazem sežehlé trávy a sněhu. Tyto pohledy přilákaly do Krkonoš mnoho lidí. Já se je prostřednictvím tohoto alba pokusím alespoň trochu zprostředkovat.
42 fotek, 26.1.2012, 375 zobrazení, 58 komentářů | cestování, krajina, ostatní, příroda, země
Konečně začíná bohatou sněhovou nadílku na našich horách doprovázet krásné počasí. V našich cca 200 - 300 m n. m. sníh není, vyjma pár zákoutí v lese, kam nedosáhnou sluneční paprsky, takže jsem se už hodně těšila, kdy konečně budu moci vyrazit na hory. Volba na první výlet nakonec padla na moje oblíbené Krkonoše. Původně jsme já a můj táta chtěli jít pouze z Pece na Kolínskou boudu, protože jsme si mysleli, že se nebude dát jít pěšky, bez běžek, dále. Náš názor však změnila krásná široká cesta s umrzlým, tvrdým, povrchem, po které se dalo dobře jít a zároveň nepoškozovat běžecké stopy, které prakticky neexistovaly. Největším zážitkem celé cesty byla pohádková zimní atmosféra při cestě Javořím dolem a na Černé hoře. Z takových míst se jen těžko vrací dolů a domů. Šlo se velmi dobře a jediným potenciálním problémem mohla být srážka s lyžařem, snowbordistou či sáňkařem na sáňkařské dráze, po které jsme šli z Černé hory dolů. Ten den bylo nahoře opravdu rušno. Nedivím se. :o)
220 fotek, podzim 2011, 307 zobrazení, 179 komentářů | cestování, krajina, ostatní, příroda, země
Krásné počasí, krásné hory - co víc si přát? Letošní podzim byl opravdu jeden z nejkrásnějších, jaký jsem kdy zažila. :o)
78 fotek, 25.10.2011, 347 zobrazení, 36 komentářů | cestování, krajina, příroda, země, *Soutěž: Podzim
Fotografie dokumentují podzimní výlet do Jestřebích hor, kdy jsme dorazili jedenáct minut po sedmé ranní do Bohuslavic nad Úpou. Odsud jsme vystoupali na tzv. jižní Čížkovy kameny a následně severní Čížkovy kameny s jeskyňkou po zelené. Především z jižních Čížkovych kamenů se na několika místech otevírá výhled, a to směrem k Poříčí a na Krkonoše. Jeskyňka na severních Čížkovych kamenech je pak jakýsi pseudokrasový útvar vzniklý z několika balvanů zaklesnutých o sebe. Za prusko-rakouské války se v ní v r.1866 schovával poříčský průmyslník Walzel. Následně jsme se vrátili kousek zpět po zelené a pokračovali krátkou spojovací žlutou značkou přes menší sedlo mezi severními Čížkovymi kameny (631 m n. m.) a Hůrou (621 m n. m.). Z tohoto nezalesněného sedla se nám poprvé otevřel krásný výhled na Krkonoše, ten den ne poslední. Ve svahu Hůry (621 m n. m.) jsme ze žluté přešli na červenou turistickou značku. Ta ná dovedla na krásné horské louky kolem obce Markoušovice a opět se nám otevřely pěkné výhledy nejen na Krkonoše, ale i do údolí Úpy. Prošli jsme pouze horní částí Markoušovic, která se zřejmě skládá převážně z chalupářů. Na zahrádce jedné ze zdejších chalup (dům č.p. 95) stojí i litinová socha císaře Josefa II., která dříve stávala před místní školou na památku přenocování císaře Josefa II. během katastrofální neúrody v r. 1771 v domě č.p. 1 - bývalé tzv. "šulcovně". Z horního okraje obce jsme pokračovali po okraji lesa a zároveň stále ve svahu hlavního hřbetu Jestřebích hor. Vešli jsme do lesa a brzy vystoupali na louky kolem horské osady Paseka. Kromě několika chalup zde stojí i známá Jestřebí bouda. Něco málo k její historii skrývá jedna z fotografií v mém fotoalbu. V Jestřebí boudě se skrývá bufet, kde lze zahnat hlad i žížeň pocestného.:) Boudu vlastní KČT z Úpice a je možné se na ní též ubytovat. Má i svůj web, stačí si jej vygooglovat.:) Z Paseky jsme pokračovali po zelené mírným stoupáním lesem. Zároveň jsme začali tak kopírovat linii vojenského opevnění z období krátce před druhou světovou válkou. Tzv. (nejen) řopíků (malé objekty vz. 37) je zde opravdu velké množství - v ne moc velkých rozestupech od sebe. Cesta z Pasek nás dovedla až pod vrchol nejvyšší hory Jestřebích hor - Žaltmanu (739 m n. m.). Nachází se zde rozcestník (např. s možností rychlejšího návratu do Malých Svatoňovic, než jsem si zvolili my), velké ohniště a malé posezení se stolkem. Než jsme se vydali k vrcholu, tak jsme se zatoulali k již zdaleka vyčnívajícímu seskupení několika balvanů ve svahu. Byl od nich pěkný výhled, ale hlavně tyto pěkně tvarované balvany arkózy skrývají další pseudokrasovou jeskyňku Jestřebích hor - tzv. Lotrandovu slůj. Stačilo jen sejít podél kamenů. Zespoda je pak dobře vidět zavěšený řetěz s hákem na skále nad ohništěm a také nápis Lotrando, kresba skřížených dýk a pušky v balvanech seskupení. Za řetězem se pak skrývá samotná jeskyně. Následně jsme vyšli krátkým stoupáním na vrch Žaltman (739 m n. m.), na kterém stojí kovová rozhledna. Z rozhledny je poměrně pěkný výhled, jen místy cloněný větvemi vyšších stromů. Ze Žaltmanu jsme pokračovali opět po zelené tzv. Panskou cestou. Minuli jsme rozcestí Bílý kůl. Cesta byla pěkná a široká a my jsme litovali v tu chvíli, že nemáme kolo. Pěšímu tato cesta moc neutíká a jediným zpestřením na cestě byly opět občasné řopíky, z nichž nejznámější jsme viděli na kótě Kolčarka (691 m n. m.). Jaké bylo ale naše překvapení, když jsme vyšli z lesa a před námi náhle stála nevzhledná budova věznice Odolov se sousední kotelnou, který zdobí veliký komín. Opravdový kontrast zdejšího kraje. Krátce poté, co jsem si věznici vyfotila, jsem si všimla cedulky na plotě věznice, která zakazovala focení. Nu, už se stalo. 8) Kousek od budovy věznice se v lese skývá pěchotní srub T-S 27 "Nad Cestou", ve kterém jsou umístěny expozice věnované předválečné československé i německé armádě, dělostřelectvu. Otevírací dny expozice jsou zveřejněny na www.t-s27.cz, nebo jsou označeny cedulí "dnes otevřeno" přímo u odbočky ke srubu. Od pěchotního srubu byl pěkný pohled na pískovcový svědecký vrch - Ostaš. Následně jsme se vrátili k věznici a pokračovali po široké asfaltové silnici do obce Odolov. Cestou jsem v trávě ještě zahlédla krásný květ lupiny, ačkoliv osatní téhož druhu byly kolem již zmrzlé. Jelikož z Odolova již nevede zelená turistická značka do Malých Svatoňovic, jak je uvedeno na některých starších mapách, zvolili jsme cestu neznačenou, která loukami kopírovala silnici z Odolova přes Strážkovice do Petrovic. V Petrovicích jsme se tak mohli napojit na červenou turistickou značku, která vede z Kolčarky do Malých Svatoňovic. Prošli jsme tak obcí Petrovice, za obcí odobočili doprava na lesní cestu, která nás dovedla rovnou na okraj Malých Svatoňovic. Došli jsme po ní až na náměstí Karla Čapka, kde jsme nahlédli do zdejší stylové kavárničky Dášenka a do kostela Panny Marie Sedmiradostné. Muzeum bratří Čapků bylo bohužél již zavřené, a tak jsem se nechala vyfotit u zdejšího velmi známého sousošší bratří Čapků a následně nás čekala již jen krátká cesta na vlak.
73 fotek, srpen 2011, 554 zobrazení, 39 komentářů | cestování, krajina, města, příroda, zvířata
Už dlouho jsme se chtěli podívat na kole do krásného polabského lázeňského městečka - Poděbrad. Do konce srpna se na zdejším Jiřího náměstí a jedné z bočních ulic konala výstava nejlepších fotografií soutěže "Polabí pod nebem", kde byly vystaveny i mé fotografie. Tato výstava nakonec urychlila rozhodnutí a my jsme se jedno srpnové ráno vydali autem s kolama na střeše do Břehů u Přelouče. Zde začínala i končila naše cesta. Prvním ranní zastávkou byl ojedinělý akvadukt na Opatovickém kanálu u Semína. Největším ranním zážitkem se však stal průjezd Františkovou alejí mezi hřebčíny v Kladrubech nad Labem a Selmicích (tzv. Františkovym dvorem). Starobylými alejemi, tak typickými pro zdejší kulturní krajinu pastvin a bílých ohrad, byly vyháněny na pastvu nejkrásnější koně naší vlasti - starokladrubští koně. Stačilo jedno prásknutí bičem a zdánlivě neproniknutelná vlna kopyt se rázem poslušně rozestoupila kolem úžaslých přihlížejících vč. nás. Koně se prohnali doslova pár metrů od nás. Cítili jsme jejich vůni, mírný vánek nás šimral na kůži. Slyšeli jsme občasné odfrknutí a ohlušující dusot elegantně se zvedajících kopyt. Občas se na nás otočily zvědavé oči. To vše ale bylo jen otázkou několika vteřin a rázem jsme měli celou skupinku za sebou, pomalu mizející v ranním oparu pod větvemi prastarých stromů. Ještě než opar zcela zmizel z pastvin, porozovali jsme ranní hrátky koní, tak šťastných z volnosti po noci ve stájích. Museli jsme však pokračovat dále, bylo ještě mnohé před námi (ten den jsme ujeli celkem 112 km). Čekala nás cesta překrásným krajem široké polabské nivy a lužních lesů. Téměř neustále jsme kopírovali široké, nádherné Labe, jednu z nejdůležitějších "tepen" naší země. Přírodní krásy tu rovnocenně vyvažují ty kulturní. Navštívili jsme historické jádro Kolína s výraznou dominantou kraje - chrámem sv. Bartoloměje. Památným a významným místem na trase bylo Slavnikovské hradiště u Libice nad Cidlinou, nedaleko kterého se nachází soutok Labe a Cidliny s příjemným venkovním posezením ve stínu stromů u restaurace "Cidlina". Ani náš hlavní cíl - Poděbrady - nezklamal. Poděbrady lákají především svým historickým jádrem se známou jezdeckou sochou krále Jiřího z Poděbrad na Jiřího náměstí či nedalekým zámkem a samozřejmě krásným lázeňským parkem se sochou T.G.M, květinovými hodinami, kolonádou profesora Libenského s pramenem zdejší minerálky, Eliščiným pramenem, dalšími sochami či bazénem s programovatelnými vodotrysky a osvětlením. Až do Poděbrad nás dovedla cyklostezka č. 24, která vede částečně po polních a občas i lesních cestách, takže doporučuji min. krosové kolo. Kdybychom jeli dále, tak by nás ale čekala údajně krásná asfaltová cyklostezka do 13 km od Poděbrad vzdáleného Nymburka. Zpět jsme jeli po cyklistických značkách jen částečně. Trasa vedla zpět do Libice nad Cidlinou přes Choťánky. Dále jsme pokračovali přes Opolánky, Opolany, Dobšice do Žehuně, kde jsme se zajeli podívat na hráz Žehuňského rybníka ve stejnomenné národní přírodní rezervaci. Nedaleko se rozkládá Žehuňská obora, kterou jsme však neměli čas navštívit. Naše cesta horkem rozpáleným Polabím (cca 36°C) následně pokračovala obcemi Žiželice (zde osvěžení v hostinci u Vondrů), Loukonosy, Pamětník, kolem písníků Dolní a Horní Flajšar přes Kolesa zpět na cyklostezku č. 24 do Kladrub nad Labem. Následně jsme již kopírovali opačně ranní trasy do Břehů u Přelouče, kde na nás a naše kola čekalo naše auto.
79 fotek, 29.6.2011, 275 zobrazení, 31 komentářů | cestování, krajina, ostatní, příroda, země
Tato fotogalerie začíná pohledem na druhou polovinu promovaných budoucích (někdy i již současných) učitelů na schodech liberecké radnice. Probíhalo zde společné focení, kdy první polovina měla již toto vše za sebou. Mezi těmito lidmi mám i své přátelé, jelikož se jedná o můj ročník. Já jsem zde promovala v září roku 2010. Dále již jsem do fotogalerie lidi téměř nedávala, přestože jsem mezi nimi trávila dva dny na "Nejen peďák párty" v Žibřidicích (část obce Křižany) v Podještědí (Ralská pahorkatina). Vyšli jsme si společně i na krátkou procházku do okolí, a tak mám zde pár fotografií z ní. Po fotografiích soumraku kolem domu, kde se párty konala, jsem vyrazila společně s kamarádkou o půlnoci na Ještěd. Čekalo nás 15 km tmou po silnici. Cesta ale rychle ubíhala a kolem třetí ranní jsme již byly u horní stanice lanovky na Ještědu. Po vychutnání si nádherného východu slunce nad Jizerskými horami s Libercem pod a nahlédnutí i do dalších světových stran :) jsme se vydaly po tzv. "Televizní cestě" (cca 3,5 km) do Liberce, Horního Hanychova. To ráno bylo pro nás velkým zážitkem a doufám, že takových, třebas i na jiném místě, bude více. :)
34 fotek, 13.6.2011, 233 zobrazení, 42 komentářů | cestování, krajina, ostatní, příroda, země
Opět jedna ranní z krátké procházky k rybníku Špičník (místě nazývaného též Špičák). Fotogalerie je dosti jednotvárná, takže varuji před nahlédnutím, nebo se mi v tom rybníku utopíte :)) Nejsem moc ranní ptáče, takže jsou tyto pohledy pro mě vzácností, tedy pokud nevyrážím v tuto dobu na nějaký delší výlet či za povinnostmi. Tyto fotografie jsou výsledkem příležitosti. Měla jsem krásnou studijní noc u počítače a jaksi se mi protáhla do ranních hodin. Když jsem chtěla jít spát, tak najednou spatřím venku to, na co jsem dlouho čekala. Opar nad krajem a tudíž i příslib daleko vydatnějšího u rybníku Špičník, který mám opravdu kousek od domu (1 km 300 m, tj. 2 km 600 m dohromady :)). Téměř v pantoflích jsem proběhla kaluže na louce, málem se srazila se srncem a následně udělala pár nudných snímků od rybníku, které však vyvážil nádherný zážitek přímo z místa, které jakoby existovalo samo pro sebe. Po vodě plynula lehká pára jak nad vřícím hrncem, občas ji rozčísl paprsek vycházejícího slunce, z břehů rybníku byl slyšet "zpěv" žab a z rákosí vyplulo pár kachen. Rána mají opravdu své kouzlo a vyplatí se někdy vstát jenom kvůli nim.;)

Komentáře

přidat komentář